Úvodní stránka » studio BUBEC » Richard Loskot I Zesílení prostoru

Od 30. března bude v Zahradě Bubec k vidění instalace Richarda Loskota s názvem Zesílení prostoru. Poznávacím znamením Loskotovy tvorby je propojování uměleckého přístupu s moderní technologií, sbližování obou přístupů – těšte se tedy na netradiční dílo, které se stane dlouhodobou součástí zahradního art parku, který můžete navštívit třeba v rámci procházky po Řeporyjské stezce.

Poznávacím znamením Loskotovy tvorby je propojování uměleckého přístupu s moderní technologií, sbližování obou přístupů. Svými díly rozostřuje hranice mezi přirozeným a umělým a odkrývá krásu i metafyzický přesah přírodních i vytvořených jevů.

Richard Loskot za svá díla získal řadu ocenění. Celkem třikrát byl vybrán do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého (2012, 2014, 2017).

O jeho práci a současné situaci jsme si s Richardem Loskotem popovídali:

Znamená pro vás covidová situace? Je to pouze omezení, nebo je pro vás i v nějakém ohledu zajímavá, přinášející výzvy?

Není to příjemná situace. Chybí mi vnější stimuly, které rozehrávají nápady. Jak je známo, nápad nepřichází tím, že se zavřeme v ateliéru, ale při nečekaných situacích, obrazech, dějích. Třeba při pohledu z okna jedoucího vlaku. Co se mi však podařilo během těchto omezení, je nalezení pracovního řádu, který mi chyběl. Naučil jsme se teď chodit pravidelně do studia. 

Je pro vás dostačující prezentace a vnímání uměleckých děl skrz online platformy?

Rozhodně ne, pakliže se nejedná o dílo vzniklé pro internet. Ta zkušenost setkání se s dílem je nepřenositelná do webu. Je tam spousta podnětů, které chybí. Věřím, že naše vědomí je součástí prostředí. Environmental z francouzštiny znamená okolí vědomí. To vše kolem nás i s uměleckými díly je naše projekce a je bláznivé si myslet, že dokážeme nahradit tuto “projekci“, neboli svět, (světlo-vědět) virtuální podobou. Ale to neznamená, že bychom se měli vzdát těchto nástrojů. Jsou to technologie, které nám pomáhají k dalšímu poznání. 

Při tvorbě svých děl využíváte různé technologické postupy. Jak jste k tomuto způsobu tvorby dospěl?

Přirozeně. Každý z nás disponuje něčím, v čem vyniká a něčím, co mu nejde. Mě nejde tolik psaní a jazyky, ale vždy mě bavila fyzika a matematika. Tyto obory se zabývají strukturami a prostorem, s těmi já pracuji ve svých představách. Další věcí je samotná fascinace technologiemi. Vkládáme do nástrojů naše dovednosti. Problém nastává v jejich užití, kdy se pak paradoxně stáváme jejich sluhy. Říkají nám, jak se máme chovat. To vidíme ve vztahu člověka například k autu, mobilu nebo programům pro tvorbu architektury. Mě baví je použít jinak. Rozebrat je a ukázat je v jisté odhalenosti. 

Chápete tradiční umělecké prostředky a technické postupy jako protikladné principy?

Ne, jsou to paralelní možnosti. Nové technologie upozaďují tradiční, nicméně je neumí nahradit. Kdybych měl zdůraznit jeden problém, tak je to práce s materiály. Na jedné straně se nám obrovsky rozšiřují materiálové znalosti a možnosti, ale na druhé nám chybí zkušenosti a prožitky. Možná to výstižně vysvětlí slovo zdraví, které je ve slovanských jazycích odvozeno ze slov z-dreva.

Jsou pro vás inspirativní vědecké výzkumy, technická literatura nebo třeba rozhovory s vědci či techniky?

Ano. Oba světy umění a vědy stojí na stejném základu, a to je zaujetí světem. Tato energie je společná. Liší se ve svých postupech, proto jdou svou cestou. Sledovat tu cestu je však zajímavé a inspirativní. Mám rád například práci Nikola Tesly. Ten byl svým dílem blízko i cesty umění. Asi proto ho často v laboratořích navštěvoval Mark Twain. 

Myslíte, že může umění vznikat bez lidského přičinění, například díky umělé inteligenci?

Tahle otázka má v něčem blízko k otázkám na vznik vesmíru :). Cítím v ní jisté zasmyčkování. Možná šalamounská odpověď by zněla, že život je umění. Myslím, že nejdříve musíme prozkoumat, co je to vlastně vědomí a pak možná dokážeme lépe odpovědět. Mám rád výrok Jindřicha Chalupeckého o smyslu umění jako o: „nepředstavitelném a nemyslitelném, odkud všechno je“. To, co prosvítá. To, co lze zahlédnout jen štěrbinou, trhlinou. Umělecké dílo jako cesta k transcendenci. Rozrýhnutí prázdna. Čirá „nepřítomnost něčeho stále přítomného“, Lévinasovo „sousto vzduchu“. Vlastně trhlina v prostoru.

Je pro vás důležitá umělecká angažovanost?

Ano. Já své věci beru jako dialog s někým druhým nebo s veřejností. To vždy člověka dovede k nějaké formě angažovanosti, jinak by si za svými věcmi nestál. Musí se proměnit v činy. To ale může být i v tom, že třeba učíte.

Mělo by umění směřovat ke kráse?

Ano. To je to, co prosvítá.

 

napište nám | write to us

Pokud máte zájem o zasílání Newsletru, napište nám na info@bubec.cz

 

Aktuální výstava

Kurt Gebauer I Věci veřejné