16.06.2024

Komentovaná prohlídka výstavy Miloše Chlupáče

Mezi sochami a grafikami vás provede kurátorka výstavy Marie Kordovská

Miloš!

Abstraktní, kubické a objemové postavy Miloslava Chlupáče

Galerie Bubec, 7. 6. – 31. 7. 2024

Kurátorka: Marie Kordovská

Grafická úprava: Šárka Blažková

Jazyková korektura: Dagmar Magincová

Poděkování za zapůjčení exponátů náleží rodině umělce.

Odkaz sochaře Miloslava Chlupáče byl ovlivněn dramatickým vývojem 20. století, který mu v několika vlnách zasáhl do života. Pro jeho mravní, demokratické přesvědčení a aktivní účast v reformních uskupeních šedesátých let ho po invazi normalizační režim zcela potlačil. Přestože měl Chlupáč po revoluci možnost se ještě dvacet let volně věnovat umění, kvůli důslednosti komunistického útlaku je dnes známý spíše mezi profesionály v oboru než široké veřejnosti. Jeho monumentální dílo je ovšem zásadní součástí nejenom mnohých uměleckých sbírek, ale i architektury a veřejného prostoru. 

Chlupáčův rukopis je strohý, archetypální. Svou čistotou i měřítkem je ale prostě lidský a nevybízí ke složitým interpretacím. Přestože byl Miloš Chlupáč v první řadě sochařem, po celý život se věnoval i kresbě a malbě – a to zejména v dobách, kdy z různých důvodů nemohl volně tvořit. Velkoformátové kresby i sádrové sochy, které jsou na výstavě k vidění, jsou jenom drobným výsekem Chlupáčovy práce mimo sochařství. Představujeme zde ale výběr, který vznikl napříč dekádami od šedesátých let do začátku nového milénia a na kterém je možné sledovat stylový vývoj Chlupáčova rukopisu. 

Výraznou částí Chlupáčovy tvorby pak byly jeho realizace pro architekturu a veřejný prostor. Tyto sochy je z praktických důvodů v podstatě nemožné vystavit, a také teoretická dokumentace jejich osudů je teprve na začátku. Šlo ale o osudy dramatické. Pokud sochy nebyly odstraňovány nebo přesouvány během normalizace, po revoluci upadly v nemilost jako „komunistické umění“, byly nepochopeny, zanedbávány a často znovu odstraňovány. Na mapě představuji několik vybraných děl, která je dodnes možné ve veřejném prostoru vidět. Zaujatý divák tak má možnost využít letní období k dalšímu navštívení Chlupáčovy práce. U ještě užšího výběru pak stručně ilustruji i osud, který sochy postihl. Jde ale o pouhé pootevření dveří – téma Chlupáčovy tvorby, včetně toho, jakým způsobem spolupracoval s architekty a do jaké míry byla jeho tvorba ovlivněna minulým i současným režimem, zůstává otevřené dalšímu bádání.